Kapitola devátá-Rozhodnutí

2. listopadu 2011 v 16:52 | Xx |  Harry Potter-Vyvolený
Kapitola devátá
* v minulé kapitole bylo uvedeno přemisťování v Bradavicích. Důvod byla Brubálova smrt. Zábrany stanovené ředitelem se po smrti prolomily.




Harry se sebral ze země a pohlédl na tu zkázu. Hagrdiva hájenka byla celá v plamenech. Zašmátral po hůlce a když zachytil rukojeť vykřikl: ,,Aguamenti!."
Proud vody hájenku uhasil. K obloze už stoupal jen černý dým. Ještě že tu Hagrid nebyl. Pomyslel si Harry. Teď měl i on pocit jakoby padal z Astronomické věže. Na místě ho dalších deset minut zdržel šok a hrůza. Sebral všechny síly a vydal se zpět do hradu.
Vyběhl na nádvoří a měl před sebou hrozivou podívanou. Někteří studenti sedmých, šestých a pátých ročníku stáli na nádvoří v půlkruhu. Všechny koleje, až na Zmijozel. Ti z mladších studentů vykukovali z oken. Harry knim přiletěl jako blesk. Slyšel sténat dívky, ale i chlapce. Uprostřed půl kruhu ležela nějaká postava. Vysoký muž s plnovousem a půl měsícovými brýlemi. ,,Harry." šeptlo několik studentů, když se prodíral dopředu. Protlačil se, až do první řady a skočil na kolena. Albus Brumbál ležel mrtví na zádech. Ležel se zavřenýma očima, ale kdyby neměl ruce a nohy skroucené a přelámané vypadlo by to, že spí. Harry tišše zasténal a pohlédl na něj. Brýle měl nakřivo a sklíčka byla popraskaná. Harry pocítil nenávist ke Snapeovi. Takovou jako cítil k Voldemortovi. Nejslavnější a nejmocnější kouzelník světa, ležel mrtví před Harrym. Byl to hrozný pohled na člověka ve, kterém měl tu nejvyšší důvěru. Ten který mu pomohl, když to nejvíce potřeboval a při těch myšlenkách Harrymu ukáplo několik slz. Sebral všechen zbytek síly co měl a postavil se na nohy. ,,Pottere." hlesla právě přicházející McGonagallová a okamžitě stuhla, když zahlédla Brumbála. Roztřásla se a potichu vypískla. Hermiona stála něvěřícně vedle Harryho a tiskla Ronovi ruku. Ozývalo se tiché hekání, hluboké oddychování, vzlykání a tragický pláč. Ginny, která byla po Harryho levici hlasitě sténala. Harry ji uchopil za studenou roztřesenou ruku a pevně ji stiskl. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil že všechny oči sledují jeho. Ovážil se a promluvil: ,,Vzdejme čest, Albusovi Percivalovi Wulfricovi Brianovi Brumbálovi. Byl to ten nejodvážnější muž. Nejmocnější a nejslavnější čaroděj." zhluboka se nadechl a pokračoval: ,,Jeho smrt způsobila zrada...Severus Snape zradil Albuse Brumbála a zavraždil ho." ozvalo se několik nevěřícných výkřiků. ,,Byl to právě on v kom měl Brumbál důvěru a on ho zabil. Vražedná kletba a vynesla do vzduchu a přehodila ho přez cimbuří. A také Draco Malfoy... Je tu někde??. Ne..Není tu, protože on měl zabít Brumbála. Voldemort mu to přikázal." při vyslovení Voldemortova jména několik studentů vykřiklo. ,,A proto chci, aby každý z vás kdo v Brumbála věřil a byl jeho člověkem ať pozvedne hůlku a zničí ho!!." vykřikl a ukázal na znamení zla. ,,Společně zničíme Voldemorta jednou pro vždy!!." Harryho ruka vystřelila vzhůru a hůlkou namířil na znamení zla. Špička jeho hůlky se rozsvítila a všichni ho se zájmem sledovali. Další dvě ruce se zvedly. To byla Hermiona a Ron. Ve znamení zla se oběvilo malinké světýlko. Profesorka McGonagallová, Neville, Lenka, Seamus, Dean, Ginny a další studenti postupně zvedali hůlky a zjevovalo se stále víc světla. A když hůlku zvedli i ti poslední tak se znamení zla rozzářilo bíle. Záře byla tak silná že osvětlila i temný dvůr. A bylo pryč. Znamení zla zaniklo pod silou hůlek.
,,Chci aby jste věděli." pokračoval Harry. ,,Že Brumbál věřil v každého z vás. Věděl že jste všichni silní a Voldemortovi se postavíte...No tak nebojte se toho jména. Stejně se nás všechny pokusí zabít." dokončil.
,,Vím že jste mi nikdo nevěřili, ale Voldemort je zpět."
,,Mi ti věříme." ozvalo se odněkud. Harrymu poskočilo srdce, ale okamžitě ho zase zalila prázdnota.
,,Rozchod." ozvala se smutně McGonagallová.

Všichni tř byli ve společenské místnosti. Hermiona s Ronem truchlili v křeslech, ale Harry byl neustále opřený o parapet a koukal ven z okna. Tam kde ještě před chvílí zápolil se Snapem.
,,Harry?." ozval se Ron.
,,Ano?."
,,Kde je Malfoy a Snape?? Oni uprchli??."
,,Jo." přitakal Harry. Neměl náladu o tom s nikým mluvit, ale jediný komu to chtěl říct byli tihle dva.
,,Bojoval jsem sním." Hermiona poplašeně vykřikla. ,,Ale, stejěn uprchl. No a Malfoyovi jsem zlomil nos, ale Snapeovi vlastně taky." dodal. Všechno jim vylíčil, jak se to stalo a co se stalo. ,,A ublížil ti??." vyhrkla Hermiona.
,,Ne." opáčil tišše. Hermiona sténala dál. Žal nad Brumbálovou smrtí neustal ani následujícím dnem. Studenti se moc po chodbách nepotulovali. Potkávali se na oběděch, ale mluvili spolu jen zřídka kdy. Harry chodil na obeďy jen proto, aby netrpěl hladem. Když snědl něco málo z kuřete ozvala se profesorka McGonagallová.
,,Milý studenti, zítra se koná pohřeb. Profesor Brumbál bude pohřben na pozemcích Bradavické školy. Studenti co tu nezůstanou dnes odjíždí a ti co zůstávají by mohli pomáhat. Prosím." Harry vyskočil ze židle a doběhl za McGonagallovou.
,,Paní profesorko, já pomůžu."
,,Děkuji Pottere." protáhla.
,,Mi také." pronesli sborově Ron, Hermiona, Ginny, Lenka, Neville, Dean, Seamus a mnoho dalších.
Nasledující den pomáhali s přípravami. Rovnaly židle do řad a také vystavěli pódium před hrobku. Krásná bíla hrobka se leskla, jako sníh. Harry při přípravách několikrát plakal. Vzpomínky na Brumbála mu přišly hrozně dávné. Jakoby ho potkal před sto lety. Když dokončili úpravy chystali se na pohřeb.
V ložnici se oblékl do černého svátečního hábitu a vydal se ven na nádvoří. Talčili se po schodech s několika sty studenty. Když se dostal na sluneční svit kouřilo se mu od úst. Venku byla zima a studenti, co už nějakou chvíli stáli na nádvoří, se třásli. Harry zahlédl Ginny a vzal ji sebou.
Dorazili na místo, kde trůnila sněhově bílá hrobka. Posadili se na svá místa a utichli. Všiml si že je tu mnohem víc hostů, něž jen učitelé a studenti. Byli tu návštěvníci ze zahraničí. Ministr Brousek, který stál několik metrů od Harry a také to byl ten poslední člověk, kterého si Harry přál vidět. Černoši, běloši, číňani všichni přišli vzdát hold Brumbálovi. I členové Fénixova Řádu posedali kolem. Na druhé straně jezera vše sledovali Kentauři a Jezerní lidé tišše prozpěvovali do klidu, který panoval po celé škole. Klofan stál kousek od nich a nepozorovaně přihlížel. Několikrát se ještě ozvalo Prásk! A oběvili se další lidé. Harry se ohlédl a sledoval dav přistupujících čarodějů a čarodějek. A náhle se ozvalo Prásk! a oběvil se malý skřítek. ,,Dobby." šeptl Harry. Skřítek Harryho zahlédl a vrávoravě se přiblížil. Špičaté uši měl svěšené a oči jako tenisáky si otíral kapesníkem.
,,D- Dobrý d- den Harry Pottere."
,,Ahoj Dobby." odpověděl nezvrušeně Harry. Dobby podlezl židličku vedle Rona a posadil se na ni. ,,Dobrý den pane Weasley." pozdravil.
,,Nazdar Dobby."
Nastal klid. Profesorka McGonagallová se ujala slova. Začal proslov, který Harrymu připadal zbytečný. Všichni věděli kdo byl Albus Brumbál. Nikdo si to nepotřeboval připomenou, ale nikdo nic nenamítal. Další se ujal slova Brousek. Harryho absolutně nezajímalo co řekne. Ale když zaslechl to jméno.
,,-Severus Snape, bude chycen a uvězněn do cely v Azkabanu. Odsouzený k smrti." poslední slovo se Harrymu několikrát ozvalo v hlavě. Snape zabil Brumbála. Harry veděl proč Snapea nenávidí od prvního ročníku. Vždy v něm byl kus zla. Musí být potrestán.
,,Chtěla bych, aby pár slov řekl i Harry Potter." pronesla McGonagallová. Harry stuhl. Zhluboka se nadechl a vystoupil z řady židlí. Vydal se uličkou po bílém koberci. Všichni ho pozorně sledovali. Někteří ho při cestě na pódium plácli po rameni. Jiní jen tišše přikyvovali. Vystoupil na pódium a rozhlédl se. Všechny oči spočívali na něm.
,,Albus Brumbál, byl ten nejodvážnější, nejmocnější a nejlepší čaroděj světa. Byl to skvělý člověk. Obětavý a přátelský. Vážil jsem si ho jako...jako svého staršího bratra." při těchto slovech se McGonagallová rozplakala. Hagrdi sedící v rohu se vysmrkal do kapesníku o rozměrech ubrusu a Harry pokračoval: ,,Vždy mi pomohl. Ve všem. Takže prosím vzdejte mu čest, stejně jako já." Harry znovu pozvedl hůlku. Ostatní to udělali, také. Minutu mlčeli a poté dali ruce zase dolů.
,,Děkuji." a vydal se zpět na své místo. Hermiona plakala Ronovi na rameni. Dobby také sténal, ale hrozně nahlas a Ginny jen pomaličku stékaly slzy. Sedl si vedle ní a naklonil se kní. Ginny mu padla na rameno, stejně jako Hermiona na Ronovo. Položená na Harryho rameni težce oddychovala. ,,Ginny?." šeptl Harry.
,,Ano?." ozvala se také potichu. Harry se kní nahl ona udělala totéž. Políbil ji. Pak se od sebe odtrhli a Ron popuzeně odfrkl.
Další dvě hodiny pokračovali proslovi a Harry je se zájmem poslouchal. A nakonec se ozvala McGonagallová.
,,Prosím klid." hůlkou pokynula na hrobku. Hrobka se uzavřela. Brumbál byl pohřben na nejůžasnějším místě na světě. Pohřeb byl doprovázen tichým zpěvem Jezerních Lidí a hučení Kentaurů.

,,Harry??."
,,Co je??." vyhrkl.
,,Nic, jen proč jsi tu??." stál na astronomické věži. Na tomtéž balkónku, přes který Brumbál přepadl. rozhlížel se po krajině a sledoval vznášející se Testrály.
,,Přemýšlím."
,,Co- co bude dál?." zeptal se z nenadání Ron. ,,Budu pokračovat v tom co Brumbál začal. Najdu viteály a zničím Voldemorta. Bude to dlouhá cesta, ale já to zvládnu." opáčil Harry.
,,Víš vždycky jsem obdivovala tvou statečnost, ale někdy jsi uplnej pitomec." pronesla Hermiona. Harry vyvalil oči.
,,Harry ty si myslíš že to zvládneš sám?? Potřebuješ nás. Já jsem rozhodnutá jdu stebou."
,,A já taky."
,,Ale, ale..." už chtěl něco říct, když v tom.
,,Já jdu taky." ozval se ten známý hlas. Harry ho okamžitě poznal.
,,Neville." šeptla Hermiona.
,,Chci jít, taky.. Chci se pomstít za rodiče a chci být po boku svým kamarádům."
Po hodinové debatě bylo rozhodnuto. Neville jde snimi. Vysvětlili mu všechno ohledně viteálů a pokračovali v debatě.
,,A kde budeme hledat první viteál??." vyhrkla Hermiona. Harry se zamyslel. Hermiona měla pravdu nikdo znich nevěděl, kde má viteály hledat.
,,Jeden viteál jsem zničil. Druhý jsme také mohli zničit, ale je to padělek." Harry sáhl do kapsy džínsů a vytáhl medailonek. Několikrát ho otočil a pořádně si prohlédl vnitřek. Kus plíšku uvnitř byl odchlíplý. Harry ten kousek chytil a vytrhl ho. Na zem vypadl poskládaný kus pregamenu. Hermiona ho ze země sebrala a začala číst:
,,Pánovi Zla. Vím že až si toto budete číst, už budu dávno mrtví. A však pravý viteál mám já. Vyměnil jsem ho za padělek. Odhalil jsem vaše tajemství a viteál zničím. Doufám že se najde někdo kdo se vám postaví a bude pokračovat vtom co dělám já. R.A.B."
,,R.A.B??." vyhrkl Ron. ,,Kdo je to??." chtěl vědět.
,,To nevíme Rone." zamudrovala Hermiona. Ron vyvalil oči a plác Nevilla po zádech. ,,Budeme to mít těžký." zahudroval Ron.
,,Co teď budeme dělat??." zeptal se Neville.
,,Každý budeme muset domů." řekla Hermiona ,,-a potom se sejdeme."

Uběhlo několik týdnu ba dokonce měsíců. Stalo se plno věcí. Lidé přestávali vycházet ven z domovů. Oběvilo se několik nevysvětlitelných zmizení a i Mudlové si všímali že se něco děje. Celé dny byli všude mlhy a zima ikdyž bylo léto. Havárie, pády domů, rozsáhlé požáry, nevysvětlitelná úmrtí a mnohem více. Všem bylo jasné kdo za tím stojí a Harry byl tentokrát v nějakém domě. Grimmauldovo náměstí dvanáct. Seděl v kuchyni a přečítal Denního věštce. V kuchyni bylo jen velice málo světla, ale za to teplo a klid. Harry seděl uprostřed stolu, přesně naproti krbu. Sirius seděl o několik metrů dál a četl nějakou velmi starou knihu.
,,Siriusi, podívej." nahnul se ke kmotrovi. Sirius přelétl pohledem noviny a vykulil oči. Knihu zavřel a otočil se k Harrymu.
,,Nerozumím tomu." hlesl Harry.

RUFUS BROUSEK REZIGNOVAL NA POST MINISTRA KOUZEL A TAK PŘENECHAL MÍSTO AMÉLII BONESOVÉ.

,,Co to asi znamená??." zeptal se Harry.
,,Ta Amélie Bonesová je určitě je pod kletbou Imperius. Celý kouzelnický svět je vzhůru nohama." a hlasitě vzdychl. Harry pročetl zbytek článku a poté noviny zmačkal a hodil do krbu.
,,Siriusi, myslíš že Brouska zabili??." zeptla se do ticha.
,,Jistě..Určitě je aspoň někde uvěznění." připustil Sirius. Znovu rozevřel knihu a ponořil se do čtení. Harry ze zadní kapsy džínsů vytáhl Pobertův plánek a položil na něj hůlku. ,,Slavnostně přísáhám, že sem připraven ke každé špatnosti." pronesl a plánek spěšně rozložil.
,,Myslím že v tuhle dobu v Bradavicích nidko nebude."
,,Někdo určitě." Harry hledal někoho známého. Kdokoliv kdo na hradě byl. Zahlédl první tečku. Profesorka McGonagallová. Ale hledal někoho jiného. Někoho koho z celého srdce nenáviděl. A přece. Severus Snape. Jeho tečka chodila po ředitelně dokola. ,,Tohle vždycky dělal Brumbál." ukázal prstem na tečku.
,,Je to prachobyčejný zrádce." houkl Sirius. Harry měl stochutí se dostat do Bradavic a zabít Snapea. Vtom se ozvala rána jako z děla a někdo zaklepal na dveře. Sirius vyskočil ze židle a vytáhl hůlku. ,,Počkej tu." otočil se na práhu k Harrymu. Venku lilo jako z konve. Kapky bubnovali do střechy a do toho se začalo ozývat Kráturovo naříkání. Ozvalo se zavrzání dveří. Harry vyskočil ze židle a vyběhl na chodbu. Dveře byli otevřené a na práhu stál absolutně promočený Moody. Sirius mu namířil hůlku na obličej a promluvil : ,,Kdo jsi?!."
Moody se na chvíli zamyslel a nakonec promluvil: ,,Alastor Moody. Bývalý bystrozor a jeden z prvních členu Fénixova řádu. Fénixův řád založil Albus Brumbál při první válce s Pánem Zla. A stebou mám vždycky děsný potíže Siriusi." postěžoval si Moody.
,,Vítejte." pozdravil Sirius a sklopil hůlku.
,,Rád tě vydím Pottere."
,,Já vás taky." opáčil Harry. Do chodby najednou vběhla Hermiona s Ronem a v patách měli Nevilla. ,,Ahoj Harry." pozdravilo Trio. Objal se snimi a pokynul jim, aby se vydali do kuchyně. Na chodbu se vměstanly i členové Fénixova řádu. Bill, Fleur, Pan Weasley, Fred, George, Mundungus, Kingsley, Lupin, Tonksová a Hagrid zůstal stát před dome. Harry se všemi pozdravil a vykoukl i na Hagrida. Před domem bylo ještě jedno překvapení. Stál tam Ford Anglia. Né stejný jako měli, kdysi Weasleyovi, ale byl to on. Harry vešel do kuchyně a nestačil se divit. Dlouhý stůl tam už dávnou nebyl a kolem stáli zmoklý přátelé.
,,Takže Pottere, abych to urychlil. Přemístíme tě do doupěte. Potřebujeme od tebe ale malou službičku."
,,Co přesně??." zeptal se podezíravě.
,,Tvoje vlasy. Budeme mít osm Potterů."
,,Cože...Ne to ne...Absolutně v žádným případě ne.." vtom s Harrym otřáslo škubnutí. ,,Hermiono." Hermiona si to kráčela směrem k Moodymu s chomáčem Harryho vlasu. Moody vlasy hodil do lahvičky plné jakéhosi blata. Když se vlasy dotkly tekutiny okamžitě zezlátla a byla průzračná. Moody se usmál, když si ji prohlédl. Lahvičku si hodil do kaspy a zvedl hlavu.
,,Abych ti to všechno vysvětlil. Všem tady už je sedmnáct a jsou plně rozhodnuti, že ti pomohou." Harry už-už chtěl něco říct, ale to ho Moody zarazil a pokračoval: ,,Budeme muset použít něco o čem se nedozví Ministerstvo. Takže Testrály, košťata a auto. V tom pojedeš ty Pottere.
,,A proč se prostě nemůžeme přemístit??."
,,Máš ještě hlídáček." řekl Moody a spražil ho pohledem.
,,Hlídáček?? Co to je??." chtěl vědět.
,,Hlídaček kontroluje jestli kouzlíš ty a nebo někdo v tvém okolí komu ještě není sedmnáct." poučila ho Hermiona.
,,Jo, ale na přemisťování se nepoužívá hůlka. A navíc, vždyť jsem se přemistoval sám a to mi ani nebylo sedmnáct." řekl neodbytně.
,,Za prvé hůlku k přemisťování potřebuješ a za druhé to bylo ve školním roce a to se považuje za školní činnost."
,,Dobře, dobře konec tlachání..Pottere, prostě se hlídáčku zbavíš po dovršení sedmnácti a pak si můžeš dělat co chceš, ale teď." protáhl ptěšeně Moody a vytáhl z kapsy láhev a sledoval její obsah.
,,Myslím že nikomu z vás nemusím vysvětlovat co to je, ale pozor někdy to chutná jako skřetí moč."
,,Máš stím zkušenost že??." vyhrkl George. Moody ho sjel nakvašeným pohledem. ,,Jen jsem chtěl odlechčit atmosféru." dodal s mírným úšklebkem. Vrazil Georgovi lahvičku do ruky a ten se jí napil. Poté ji do ruky dostal Fred a udělal totéž. V okamžiku se George snížil o půl hlavy vlasy se mu zabrvili na černo. A lahvička došla, až na konec. Hermiona si zavdala pořádného doušku a usmála se.
,,Harry chutnáš zubní pasta." vtom jí dlouhý cop vrostl do hlavy a začala se měnit.
A když se rozhlédl stálo před ním sedm jeho totožných kopií. ,,Oblečte si to." řekl Moody a hodil mezi ně pytle. Všichni se oblékli a měli stejné oblečení jako Harry. S úžasem sledoval jak se několik jeho přátel změnilo v jeho samého.
,,Takže přátelé, poletíme v párech Já poletíms Mundungusem." a tak se všichni rozdělili.
,,Harry mi pojedem v tom Fordu spolu." ukázal Sirius na auto oknem.
,,Dobře. A ským jede Hagrid??." chtěl vědět.
,,Sám." opáčil rychle Moody. ,,Tak pojďtě vypadneme odsud."
,,Moody!." vykřikl Sirius. ,,Myslíte že po nás půjdou??." zeptal se.
,,Samozřejmě." přitakal Moody s úsměvem. Harry energicky přeběhl Siriuse a vydal se k Fordu. Rudý Ford Anglia čekla na Harryho a na Siriuse. Harry si otevřel dveře u spolujezdce a nastoupil. Sirius mávl na Moody a naskočil do auta.
,,Připoutej se Harry a vytáhni si hůlku, tohle bude pekelná jízda." a poplácal ho po rameni. Harry si vytáhl hůlku a položil ji na palubovou desku. Dvakrát plácl do sedadla* a pocítil jak mu přebíhá mráz po zádech. Sirius namířil hůlku na volant a pomaličku sní švihl. Ozvalo se zavrzaní a následoval hlasitý řev motoru. Auto hrčelo a od výfuku se kouřilo. Harry sledoval jak Sirius zatáhl za páku a auto se vzneslo do vzduchu. Byli asi dva metry nad zemí a čekali na Pošukův pokyn. Pošuk zvedl ruku a začal počítat. ,,Raz..dva..-"
,,Počkejte!." vykřikl Harry. ,,Co je Pottere?!." zeřval Moody a roztáhl paže. Harry poprosil Siriuse, aby kousek klesl a vyskočil z auta ven. Proběhl dveřmi do domu a na chodbě polapil klec. ,,Promiň Hedviko." omluvil se a sova ho nekvašeně klovla do prstu. Harry přes ní přehodil kus rudé látky a vyběhl zpět k autu. Sirius se naklonil na levo ( V Anglii jsou volanty na opačné straně.) a Harry naskočil do vozu. Hedviku položil na zadní sedadlo a otočil se dopředu. Moody znovu zvedl ruku a začal odpočítávat: ,,Raz..Dva..Tři!!."
Auto sebou zběsile škublo a dali se do pohybu. Vzlétli k oblakům a Sirius stáhl pokynem hůlky okénka.
,,Proč nepoužiješ tlačítko neviditelnosti??." chtěl vědět Harry.
,,Mudlové vědí, že se něco děje..Je to absolutně zbytečné." řekl Sirius se zvýšeným hlasem, protože motor neustále křičel, jakoby ho na nože brali. Když už nabrali tu správnou výšku motor utichl. Proletěli mrakem a čelní sklo měli celé mokré. Harry se rozhlédl kolem sebe. V zádu zahlédl Testrála co nesl nejspíš Rona a Tonksovou.
,,Siriusi, myslíš že tu někde budou??." zeptal se Harry.
,,Nepochybně, ale na to tu máme tohle." ukázal na nebezpěčně vyhlížející páku s lebkou na vrcholu. Harry si nedokázal představit co se stane, až za tu páku Sirius zatáhne. Harry se ohlédl dozadu na Hedviku, aby zkontroloval jestli je v pořádku. Otočil se zpět, ale to už zahlédl nebezpečně vyhlížející temný mrak. Sirisu zpomalil a nechal Moodyho, by jse předletěl. Když vletěl do mračna okamžitě vysvytlo rudé světlo. Mrak se zevnitř ozářil a oběvovali se další a další záblesky. Rudé, bílé a modré světla ozařovala okolí. Harry chytil pevně hůlku a zhluboka se nadechl. Sirius se na Harryho podíval a přidal plyn. Vlétl do mraku a spatřil je nejbližší člověk na koštěti. Zvedl ruku a vyslal kletbu na auto. Rudý paprsek autu pochroumal zrcátko. Harry zareagoval a vystrčil ruku ven okýnkem a vykřikl: ,,Mdloby na tebe!." rudý paprsek zasáhl Smrtijeda do obličeje a zřítil se z něj. Když se Harry rozhlédl ohromeně otevřel ústa. Kolem létalo nejméně sto Smrtijedů a každý posílal kletby na falešné Pottery. Prolétl kolem nich jeden ze Smrtijedů a černý dým se dostal do auta. Harry se vyklonil a poslal další kletbu Mdloby na tebe, ale minul. Smrtijed se vznesl nad ně a posílal kletby do střechy. Za Harrym se roztříštilo okno a střepy mu dopadly na záda. Otočil se a sledoval Hedviku. Ta vypadala tak vyděšeně, až ji Harry chtěl obejmout. Vyskočil ze sedadla a dopadl na zadní část auta kde nebyl sedačka. Harry se přikrčil k zadní část kufru a pevně sevřel hůlku. Vyskoukl ven roztříštěným oknem a vykřikl: ,,Impedimenta!." oběvil se bílý záblesk a Smrtijed zůstal vyset ve vzduchu a za chvíli sním kletba mrštila do dálky. Ozvala se hlasitá rána a čelní sklo bylo rozsypané po Siriusovi a po Harryho sedadle. Harry namířil na střepy a pokusil se je vrátit do původního stavu, ale nešlo to.
,,Siriusi!! Nejde to zpravit."
,,Já vím..Udělala to černá magie!." Bitevní vřava houstla ozývaly se výkřiky sražených Smrtijedů a formule zaklínadel.
Na levo od nich letěl na koštěti Lupin a za zády měl Harryho-Hermionu. Hermiona zběsile švihala hůlkou kolem sebe a srážela Smrtijedy. Ozval se výkřik a k Lupinovy se řítil ohnivý paprsek. Lupin vykulil oči namířil hůlkou před sebe a kletbu odrazil, ale byla tak silná že se stalo něco co nikdo nečekal. Hůlka se rozlomila a vyšlehl modrým záblesk.
,,Moje hůlka." a vypadla mu z ruky. A vtom si Harry vzpoměl na hůlku ve svém batohu. Vytáhl batoh z pod sedadla a koukl se do boční kapsy. Byla tam hůlka, kterou našel v té budově s Brumbálem. Harry vyhlédl z okénka a zavolal na Lupina.
,,Remusi mám náhradní hůlku." Lupin se na koštěti přiblížil a vytrhl mu ji ruky.
,,Díky Harry. Siriusi musíte vzít..-" právě mu prosvištěla kletba nad hlavou. ,,-Hermionu spolu se na tom koštěti dlouho neudržíme." Sirius přikývl. Harry vzadu otevřel dveře a Hermiona se k nim natáhla. Harry ji chytil za ruku a pomohl jí nastoupit. Okamžitě se otočil a vykopl boční okénko. Vystrčil ruku ven a sestřelil Smrtijeda, který letěl těsně za Nevillem a Kingsleym. ,,Hermiono pozor!." vykřikl. Hermiona se tak-tak otočila a křikla: ,,Petrificus Totalus!." Smrtijed zkameněl a po hlavě padal dolů. Další Smrtijed se blížil z leva a Sirius hbytě zahnul do leva a Smrtijeda srazil z koštěte.
,,Proč jsou někteří na koštětech a jiní létají?." vykřikl Harry.
,,Létat umějí jen ti nejbližší pánu Zla." poučil ho Sirius. ,, Ale teď máme problém." hlesl. Harry záhledl nejméně dvacet Smrtijedů a všichni se řítili na ně se vztyčenými hůlkami. ,,Skrčte se!." vykřikl Sirius a sám se skrčil za palubovou desku a auto nechal vyset ve vzduchu. Harry s Hermionou skočili za křesla a okamžitě se ozvaly výkřiky zaklínadel. S autem to otřásalo a oběvilo se několik barevných záblesků a i jeden ohnivý výbuch o kapotu. Ta se nehezky srulovala a oběvil se kousek motoru. Hermiona vykoukla z okénka a řvala jedno zaklínadlo za druhým. Harry udělal to stejné vykoukl z okénka a křikl: ,,Expullso!." vylétly tři paprsky a tři Smrtijedy kletba s vyšlehnutím ohně strhla z košťat. Zbyli tři Sirius namířil hůlkou na někam mezi ně a pronesl nějaké zaklínadlo. Ozvala se ohlušující rána a všichni tři zmizeli. Hedvika poplašeně vřískla a Harry polapil její klec.
,,Hedviko, leť a najdi mě." přikázal jí. Otevřel klec a sova se, ale nehodlala od Harryho vzdálit ani na krok. ,,Dobrá." přikývl a opřel ji o sedadlo. Sirius zběsile kličkoval mezi kletbami a Harry sledoval probýhající bitvu. Sestřelil jednoho Smrtijeda, který chtěl poslat kletbu Ronovi do zad.
,,Confringo!." vykřikl někdo z boku. ,,Protego." prskl Harry. Štít se roztříštil a zbytek z kletby pošramotilo dveře. ,,Mdloby na tebe!." křikl Sirius a Smrtijed padl z koštěte a udeřil se hlavou o střechu auta. Ozvala se dutá rána a ze střehy steklo dolů trochu krve. Začali klesat. Už byli pod mraky, ale bitva neustávala. ,,Snaží se utéct!." vykřikl někdo za nimi.
,,Imperio!." vykřikl Smrtijed, ale nic se nestalo.
,,Sectum sempra!." křikl Harry a Smrtijedovi kletba rozsekla obličej. Výstřikl proud krve a Smrtijed padl. Najednou nastálo ticho. Harry, Harry-Hermiona a Sirius se rozhlíželi co se děje. Ozval se ten strsšlivý vřestivý smích. Harry ji poznal Belatrix. Snesl se k nim Kingsley s Nevillem a Tesrtrál zběsile plácal křídly. Belatrix Lestrengeová je bombardovala kletbami. Neville se vztekem ve tváři po ní švihal také kletby.
,,CRUCIO!." křikl Neville. Harry vykulil oči a Hermiona vykřikla. Stalo se to co kdysy Harrymu na ministerstvu kouzel. Z hůlky se vydralo jen rudý paprsek, který Belatrix srazil k zemi, ale neublížil jí. A to se stalo i teď. Paprsek rudého světla zasáhl Belatrix do prsou a ta zavřískla a zastavila. Černý dým zá ní stoupal jako z komínu. Belatrix se vrátila, ale už se nesmála jen řvala jako na lesy. Švihla hůlkou a oběvil se záblesk zeleného světla. Ve vteřině Kingsley chytil Nevilla za ruku a s hlasitým Prásk! se přemístili i s Testrálem. Kletba jen neškodně prolétla dál.
,,SIRIUSI!." křičela Belatrix. Harry skočil do předu a zatáhl ha páčku. Nečekal na nic věděl že ji nedokážou zastavit. Z výfuku vyšlehl světle modrý plamen a auto sebou nepříjemně cuklo. Vystřelili jako raketa směrem vpřed. Harrymu se zvedal žaludek při té rychlosti. Ozvalo se další Prásk! a zastavili se.
,,Zbavili jsme se jí." šeptl Harry a otočil se na Hermionu. Ta už nabírala své podoby. Harry se rozhlížel kolem sebe a zjistil že Belatrix setřásli. ,,Siriusi, kam to letíme??."
,,Do Doupěte." a co nejrychleji se snažil zmizet. Byly asi tisíc metrů nad zemí a už nemohli stoupat. Harry sledoval domy pod sebou. Viděl světýlka o velikosti špendlíkových hlaviček. Podíval se zpět dopředu a vtom se stalo několik věcí najednou. Oběvil se před nimi černý dým. Ozvalo se zavřeštění a vykřík Hermiony. Něco narazilo do kapoty a někdo vykřikl: ,,Avada kedavra!."



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama